10 Říj Npor. Václav Dostal
(zveřejněno s dovolením autora článku Mudr. Viléma Hofmana)
Dne 9. května 1915 padl v bitvě u Artois první důstojník československých legií ve Francii por. Ing Václav Dostal spolu s dalšími bojovníky za svobodnou vlast.
Toho dne byla poprvé do bojů nasazena rota Nazdar složená z československých dobrovolníků. Bohužel, pro velké ztráty přestala na konci tohoto dne existovat.
Je to vlastně symbolické, že 30 let před tím, než skončila druhá světová válka, padl za svobodu vlasti v 1. světové válce upřímný a zanícený vlastenec Ing Václav Dostal, můj prastrýc. A letos vzpomínáme již 70. Výročí, kdy utichly zbraně v Evropě, kdy skončila nejkrvavější válka v dějinách lidstva a 100 let uplynulo ode dne, kdy nepřátelská kulometná střela ukončila mladý a nadějný život Václava Dostala a stovek jeho druhů.
Václav Dostal se narodil 4.června 1886 v Poděbradech. Pocházel z rodiny, která byla prodchnutá vlastenectvím a tak nebylo divu, že také on, předposlední dítě manželů Leopolda a Marie Dostalových, miloval svůj národ a svou vlast. Vystudoval inženýrství chemie, ale jeho touhou bylo věnovat se diplomacii a politice. Proto se ihned po ukončení studí na C. K. vysokém učení technickém v Praze přihlásil ke studiu diplomacie v Paříži (École libre siantes de politique), kterou vystudoval v roce 1914 .V Paříži se zapojil do činnosti krajanských spolků, které Češi v Paříži založili.
Václav Dostal, dopisovatel Národních listů Rudolf Kepl, Dr Emanuel Siblík, Slovák Dr Krno a další vytvořili v Paříži Kruh české inteligence, který si vzal za úkol mimo jiné spolupracovat se Sdružením francouzsko- slovanským , které v r.1908 založili francouzští slavisté Leger, Denis, Picot, Leroy-Beaulieu, Huasmant, Bayer a další.
Prakticky všechny české spolky v Paříži pozorně sledovaly vývoj mezinárodní situace. Když pak byly v Rakousku-Uhersku vyvěšovány 26. Července 1914 první mobilizační vyhlášky, domluvili se členové těchto spolků na společném demonstrativním pochodu Paříží k Rakouskému velvyslanectví. Zde pak předseda spolku Rovnost potrhal a následně zapálil rakouský černožlutý prapor. Při tom byla provolávána protirakouská hesla. Francouzská veřejnost byla tímto aktem překvapena, protože až do té doby nedělala rozdíly mezi Čechy a Rakušany. V. Dostal proto navštívil řadu redakcí pařížských novin a vysvětlil jim kdo jsou Češi, jakou mají historii a jaké mají tužby – totiž samostatnost.
Protože se velká většina zde žijících Čechů nechtěla spokojit pouze s protesty, začali se hlásit jako dobrovolníci, kteří chtějí bojovat spolu s francouzskou armádou proti Německu a Rakousko- Uhersku. V tom jim pomáhali některé velmi významné francouzské osobnosti, především historik prof. Ernst Denis, který přesvědčil francouzského presidenta, aby souhlasil se vstupem slovanských státních příslušníků Rakouska do řad cizinecké legie .Po vyhlášení všeobecné mobilizace ve Francii navštívil Ing. Dostal ruského velvyslance v Paříži a k jeho úžasu mu předal plánek haličské pevnosti Przemysl. V. Dostal ho zhotovil při posledním vojenském cvičení, ještě v uniformě rakouského poručíka. Odmítl velvyslancem nabízenou finanční odměnu a požádal ho, aby se přimluvil za to, aby jeho přítel Rudolf Audritzký a on byli přijati do franc. armády. Dne 9. Října se jejich přání splnilo. Poručík Dostal píše v jednom z posledních dopisů domů „V každém případě můžete být ujištěni, že vykonám jen svou povinnost a že ji vykonám se ctí“.
(Tuto větu použil Viktor Dyk ve své básni- viz poslední odstavec)
31. Srpna 1914 byl vytvořen prapor C druhého pochodového pluku cizinecké legie v Bayonnu. Jeho součástí byla rota C1, kterou Francouzi a jiní cizinci nazývali rotou Nazdar, protože slyšeli, že se tak její příslušníci mezi sebou zdraví. Naši pak tento název s hrdostí přijali za svůj.
Oba čeští důstojníci, tedy Audritzký a Dostal , byli nejprve posláni do kulometného kurzu v Toulouse, aby pak mohli velet kulometným četám. Oba si museli dát ušít důstojnické uniformy z civilní látky, která barvou odpovídala látce pro pěchotu. Opasek s důstojnickým řemenem si poručík Dostal koupil v prodejně divadelních kostýmů.
Dne 22.11.1914 odjel V. Dostal k pochodovému pluku spolu s nově utvořeným praporem D.
Čeští a slovenští dobrovolníci byli zařazeni do tzv. Marocké divize cizinecké legie a to do jejího 2. Pochodového pluku, který měl 3 prapory A,B a C. Naši pak byli součástí praporu C, jeho roty C1. Jejich prapor odjel na frontu 23.10. z Bayonnu po hlavní trati z Paříže do Champagne. V noci ze 4. na 5. listopadu se přesunuli ke dvoru Espérance blíže k frontové linii. V noci z 10. na 11. listopadu byly vyměněny jednotky v první linii a rota C1 se poprvé ocitla v zákopech tváří v tvář nepříteli. Vzdálenost mezi zákopy francouzskými a německými byla si 200 m. Naši vojáci zde viděli poprvé padlé, byli to Zuaové z cizinecké legie.
Dne 22.listopadu přijíždí také prapor D a s ním i por. Dostal.
Francouzské dámy vyšily pro rotu Nazdar praporec podle návrhu malíře Františka Kupky, který byl také jejím příslušníkem. Během zimy byla připravována tzv. druhá bitva v Artois. Měla to být velká ofensiva, která měla za úkol prolomit německou obranu a donutit nepřítele k ústupu. Jako nejvhodnější místo byl vybrán prostor severně od města Arrasu, kde byla fronta X. francouzské armády. Útok byl plánován na 7. května 1915. Pro nepřízeň počasí byl odložen na 9. května.
8. května byly vydány poslední rozkazy. Velitel Marocké divize stanovil pořadí, v jakém budou útočit jednotlivé prapory. Jako první byl určen prapor C, jehož součástí byla i rota Nazdar. Bylo nařízeno, že vojáci pro lepší pohyblivost při útoku , nechají své torny ve vesnici Mont- Saint – Eloy, asi 3 km od zákopů. Každý voják měl s sebou pouze přikrývku, stanový dílec a 250 nábojů do pušky a jídlo na 2 dny. Prapory nastoupily ve 3 hod. ráno na vykázaná místa.
Francouzská dělostřelecká příprava začala přesně v 6 hodin ráno. Před frontou praporu C byly pověstné „Ouvrages Blancs“, jak byla nazývaná důkladně opevněná terénní vlna, kde Němci vybudovali spleť hlubokých zákopů. Vyházená zem obsahovala křídu a tak špinavě svítila. Úkolem praporu C bylo zmocnit se útokem druhého nepřátelského obranného pásma, překročit silnici vedoucí od Arrasu a proběhnout dál ještě asi 2,5 km zvolna stoupajícím terénem na kótu 140 a obsadit ji. V 10 hodin přestala dělostřelecká příprava a prapor C vyrazil k útoku. Rota Nazdar na pravém křídle, polská uprostřed a belgicko-lucemburská na levém. Důstojníci byli v čele svých jednotek, jak bylo zvykem v té době. Proto také byly v jejich řadách nejvyšší ztráty. První obranné pásmo nepřítele bylo dobyto poměrně snadno, ale když se vojáci blížili k pásmu druhému, začala proti nim silná palba dělostřelecká, kulometná i z pušek. Padl velitel praporu major Noiret současně se svým pobočníkem. Padl také velitel 4. České čety podporučík Andreani a praporečník roty Nazdar dobrovolník Bezdíček. Ten měl praporec omotaný kolem těla a padl zasažen do prsou, hlavou do nepřátelských zákopů. ( Tuto scénu zachytil později jeho spolubojovník malíř František Kupka, jehož kresba je spolu s dalšími ve Vojenském historickém muzeu v Lešanech)). Tak byl praporec roty Nazdar nenávratně ztracen.
Velitel roty Nazdar kpt. Sallé byl raněn a velení předal četaři Štaflovi, který měl naše vojáky dovést až na kótu 140.
Po překročení arraské silnice se naši dostali pod silnou palbu z pravého boku směrem od vesnice Neuville-Saint-Vaast. Roty praporu D, který postupovaly za prořídlými rotami praporu C, měly s sebou také 2 kulometné čety. Právě jedné z nich velel poručík Dostal. Ten, když zjistil, že pravý bok je odkrytý, nasadil své kulomety tak, aby nepřátelskou palbu paralyzoval. Když jeden z jeho kulometčíků padl, posadil se sám za kulomet Hotchkiss MIe a pokračoval v palbě. Zde byl také on zasažen dvěma kulemi do prsou. Zemřel v náručí svého druha dobrovolníka Fišera, který mu přiběhl na pomoc. Poslednímu důstojníkovi praporu C se podařilo nejdříve dobýt kótu 123 a pak přes velké ztráty pokračoval až na kótu 140. Zde padl také on.
Při útoku 9. Května 1915 utrpěla cizinecká legie ohromné ztráty. Ze 75 důstojníků bylo zabito nebo raněno 50 a ze 3 822 poddůstojníků a vojínů bylo zabito nebo raněno 1889. Těžce raněn byl sám velitel pluku, 3 velitelé praporů padli a z velitelů rot zůstali 4.
Ztráty samotné československé roty Nazdar: Z 18 důstojníků nezůstal ani jediný. Z 925 poddůstojníků a vojínů zůstala 1/3. Protože zbylí vojáci nemohli už sestavit samostatnou bojeschopnou jednotku, byli zařazeni do roty CD1, která vznikla sloučením rot C a D. Tak přestala rota Nazdar existovat.
Když bylo v Praze známo (již v r. 1915), že Václav Dostal padl, věnoval mu Viktor Dyk svou báseň: Na hrob neznámého ( sbírka „Anebo“)
Prameny: Jar. Boháč: Kronika československých legií ve Francii, kniha první- Rota Na-
zdar 1914-1916 a řada dalších publikací a článků věnovaných první
světové válce a našemu odboji.
Konzultace s voj. historikem plk. PhDr. Eduardem Stehlíkem
Rodinný archiv MUDr Vilém Hofman, Libáň