Cvičná stolice pro výcvik řidičů tanků

22 Srp Cvičná stolice pro výcvik řidičů tanků

Jaroslav Špitálský

 

Foto: ŠKODA podnikový archiv, sbírka Jiřího Zahradníka

obr. Střední tank Cromwell fotografovaný během cvičení v Milovicích v roce 1946.

   Historie se opakuje, což nám krásně dokládá vývoj a zavedení výcvikových pomůcek pro řidiče bojových útočných vozů. V květnu 1938 naši důstojníci navštívili britskou školu útočné vozby v Bovingtonu, kde jim byl předveden trenažer (tehdy se užíval název trenažór) pro výcvik řidičů tanků. V letech 1936 byla v Československu zahájena výroba Lehkých tanků vz. 35, které se ovládaly pomocí stačeného vzduch. Řízení těchto bojových vozů bylo tak složité, že dle tvrzení důstojníků útočné vozby, se řidiči tyto stroje nenaučili řídit ani za dva roky presenční služby. V září 1938, z důvodu snížení nákladů na výcvik řidičů, objednalo Ministerstvo národní obrany ve Škodových závodech pětadvacet „Cvičných přenosných elektrických stolků pro LT vz. 35“ a stejný počet „Cvičných přenosných stolků pro LT vz. 35“. Dále se zvažovala objednávka „Cvičných přenosných pneumatických stolků pro LT vz. 35“, jež by dodala strojírna ČKD. Pro řidiče kolových vozidel se plánoval nákup pětatřiceti až padesát „Cvičných přenosných stolků na baterie pro nákladní automobil RV“ a stejný počet „Cvičných přenosných stolků pro kolové vozidla“.

obr.  „Trenažór“ jež byl předveden čs. vojenské delegaci v tankovém učilišti v Bovingtonu.

 

obr. Fotografie prototypů „trenažórů“ vyrobených ve Škodových závodech a ČKD.

 

   Po ukončení Druhé světové války byla znovu budována útočná vozba. Ve snaze uspořit palivo a snížit opotřebení školních vozů během výcviku se začala řešit objednávka trenažérů. V této době se jednalo o školní pomůcky pro budoucí řidiče středních tanků Cromwell, T-34 a nákladních automobilů. A tak byly opět vyzvány Škodovy závody k zhotovení prototypů školních pomůcek. První projekt byl vypracován 11. února 1946, jež byl pojmenován „Učební stolice pro výcvik řidičů tanků“. O den později světlo světa spatřil konstrukční návrh učební pomůcky pro řidiče kolových vozidel, nazývající se „Učební stolice pro výcvik řidičů kolových vozidel“.

obr. Technický popis zhotovený 26. března 1946, výrobní cena cvičební stolice se tehdy odhadovala na 6 500,- Kč.

 

   Počátkem dubna 1946 byly zahájeny konstrukční práce. Odhadovalo se, že počet hodin k zhotovení výkresové dokumentace pro „školní lavice tankového vozidla“ nepřesáhne 1 500 hodin a u „školní lavice kolového vozidla“ 1 300 hodin.

   obr. V úterý 21. května 1946 dokončil ing. Meinzer výkres Učební stolice s označením Am 30 P.

 

obr. Konstrukční návrh Školní lavice tankového vozidla vypracovaný ing. Meinzerem.

 

   Práce na přípravě dokumentace k výrobě prototypu byly ukončeny 23. května 1946. V tento den byl dokončen i technický popis, který zde uvádím v plném znění:

Učební stolice pro výcvik řidičů tanků

   Učební stolice tanková jest určena pro prvotní výcvik řidičů vozidel pásových a tanků. Její celkové uspořádání, odpérování a sklopitelnost umožňuje cvičiteli uvésti cvičence do situací, jaké se vyskytují na skutečném vozidle, při čemž dojem skutečnosti jest doplněn zvukovým zařízením napodobujícím chod motoru.

   Stolice skládá se z ovládacích orgánů umístěných za sedadlem řidiče ve vlastní skříni tím způsobem, že její celkové uspořádání odpovídá poměrům ve středním bojovém vozidle. Skříň sama jest odpérovaná proti střednímu rámu, který jest sklopitelný pomocí tlakovzdušného zařízení zprava do leva a mechanickým zařízením ve směru předozadním a to tak, že lze rám zastaviti ve kterémkoli sklopené poloze. Celé zařízení je pak neseno základním rámem. Úkony cvičence sleduje cvičitel na mechanických a elektrických ukazatelích, umístěných na zadní stěně skříně.

obr. Kontrolní přístroje prototypu Učební stolice pro výcvik řidičů tanků.

   Ovládací orgány: Před sedadlem řidiče jsou rozmístěny dle skutečnosti páka řadicí a příslušnou kulisou, odpovídající rychlostní skříni s 5 rychlostmi dopředu a jednou dozadu, páky směrové – pravá a levá -, páka ručního plynu a předstihu. V odpovídající vzdálenosti od sedadla řidiče jsou na společném hřídeli pedály nožní brzdy a spojky. Vpravo od těchto pak pedál akcelerace, který jest páčkou s táhlem spojen s ruční pákou. Táhlo jest stavitelné. Konečně jsou v pravé části čelní stěny a částečně na pravé stěně umístěny přístroje a spínače, odpovídající přístrojům elektrického zařízení tanků. Veškeré páky kladou cvičenci odpor tak, jako ve skutečném vozidle a jsou za tímto účelem opatřeny příslušně dimenzovanými zpružinami.

obr. Konstrukční návrh Školní lavice tankového vozidla vypracovaný ing. Meinzerem.

 

   Sedadlo řidiče: Jest to jednoduché trubkové sedadlo s možností posuvu ve směru jízdy.

   Skříň: Jest dimenzována tak, aby vnitřní rozměry od opěradla sedadla k pedálům odpovídaly skutečnosti. Čelní stěna jest asi 15^o skloněna a opařena obdélníkovým výřezem a z vnější strany dvěma vodorovnými vodícími lištami, do kterých lze zasunouti pozorovací prostředky vzaté buďto ze skutečných vozidel aneb zhotovené jako atrapy. Stěny pod čelní stěnou jsou skloněny, pravá a zadní stěna jsou svislé a levá stěna jest snímatelná.

   Uložení skříně: Skříň jest uložena čtyřmi spirálovými péry na zvláštním obdélníkovém rámu o velikosti podlahy a vedena proti tomuto rámu svislým centrálním úhelníkovým křížem, pevně spojeným se skříní a vedeným vodícími válečky uspořádanými v rámu. Lze tedy pohybovati v užších mezích skříní všemi směry oproti rámu.

   Rám je dále nesen hřídelem, umístěným v ose zkušební stolice ve směru podélném. Tato osa leží pod rámem a umožňuje pohyb skříně ve směru příčném. Konečně jest učební stolice včetně již uvedeného zařízení uložena pomocí dalšího rámu na hřídeli příčném, umožňujícím výkyvy ve směru dopředu a dozadu. Tento příčný hřídel jest svými ložisky uložen v konsolách základního rámu o velké půdorysné ploše dávající učební stolici patřičnou stabilitu. Tento základový rám jest tvaru obdélníkovitého a jest pro snadný přenos opatřen šesti rukojeťmi.

   Vyklápěcí zařízení: Vyklápění učební stolice ve směru příčném kolem podélného hřídele jest ovládáno ramenem a tyčí s pístem, který se pohybuje ve válci. Řídícím ventilem umístěným na zadní stěně učební stolice řídí se přístup stlačeného vzduchu, který se odebírá z tlakových bomb, na tu kterou stranu pístu ve válci, čímž se vyvodí vyklápění stolice ve směru příčném. Tento pohyb jest na obě strany brzděn zajišťovacími pery, takže učební stolice zachovává vodorovnou polohu i tenkrát, není-li v pracovním válci stačený vzduch. Ovládací ventil umožňuje výkyvy různých velikostí do obou stran.

   Vyklápění ve směru předozadním děje se pomocí ručního kolečka. Šroubu a ramene, při čemž šroub se pohybuje v matce, uložené výkyvně na zvláštním stojanu, montovaném na základovém rámu. Výška sklápěcího zařízení jest volena tak, že skříň lze sklopiti až o 30^o ve směru jízdy. V každé poloze jest skříň samosvorností matky pohybového šroubu dočasně aretována.

   Celkem může tedy učební stolice vykonávati jednak kývavé pohyby všemi směry, dále může být sklopena doprava nebo doleva pomocí tlakovzdušného zařízení a konečně ve směru předozadním mechanickým převodem.

   Kontrolní přístroje: V levé horní části zadní stěny jsou umístěny kontrolní přístroje umožňující cvičiteli sledovati úkony cvičence. Ukazatel plynu a směrových pák jest mechanický, ukazatele řazení rychlostí, spojky, nožní brzdy, zapínání motoru a předstihu jsou elektrické. Chybný úkon cvičence např. současné sešlápnutí brzdy a plynu apod. ukazuje červená svítilna označená slovem: chyba.

   Zvukové zařízení: Jest to bzučák nebo malá siréna poháněná elektromotorkem, jehož předřazené odpory jsou ovládány jednak plynovým pedálem a rychlostní pákou, jednak brzdou a kyvadlem, jež snižuje nebo zvyšuje otáčky motorku podle sklonu skříně učební stolice. Cvičitel má zároveň možnost také snižovati nebo zvyšovati tyto otáčky a tím měniti zvuk fonetického zařízení.

Všechny údaje v tomto technickém popisu jsou informativní. Vyhrazujeme si právo pro event. konstrukční změny.

   Práce na konstrukci cvičných stolic pokračovaly poměrně zdlouhavě. Stejná situace byla i v případě prototypů. Na základě výzvy Vojenského technického ústavu vypracovalo obchodní oddělení Škodových závodů kalkulaci pro dodání výcvikových pomůcek. V případě cvičné stolice pro řidiče tanků se prodejní cena skládala z několika položek:

– materiál  ……………………………………….…..…. 16.770,-Kč

– mzdy …………………………………………….….…….  6 750,- Kč

– režie ………………………………………….……….…. 13 680,- Kč

———————————————————————-

celkem ………………………….……………………..….. 37 200,- Kč

+ 5 %obchod a správní výlohy…………………..… 1 860,- Kč

+ 10 % zisk – přirážka ……………………………….   3 906,-Kč

+ 3,09% daň z obalu …………………………………   1 328,- Kč

———————————————————————–

                                                                              44 294,-Kč

zaokrouhleno ………………………………………….. 45 000,-Kč

K této částce se ještě muselo připočíst 200 hodin odpracovaných na přípravě projektu, což činilo 15 000,-Kč. Dále 1 500 konstrukčních hodin za zhotovení výrobních výkresů v částce 112 500,-Kč.  A po přičtení 45 000,- Kč se dostáváme na konečnou cenu 172 500,-Kč.

   Při předpokládané objednávce 26 kusů se částka 172 500,- musela vydělit 26, tím jsme dostali náklady za vývoj jednoho kusu 6 634,-Kč + 45 000 za výrobu, tím je cena jednoho kusu 51 634,- Kč.

   V druhé polovině srpna 1947 na základě objednávky MNO vypracovalo obchodní ředitelství Škodových závodů kalkulaci pro dodání prototypu cvičné stolice pro výcvik řidičů tanků. Kupodivu cena prototypu byla nižší než původně uvažovaná cena sériových kusů.

  Spekulování obchodního ředitelství o ceně pokračovalo i v následujících měsících, ze spisu u 9. října 1947 je možné zjistit skutečné náklady na mzdy dělníků pracujících na prototypu cvičné stolice: strojní práce – 1 040,60,- Kč, ruční práce – 2 785,64,- Kč, kovář – 517,22,- Kč, truhlář – 858,- Kč, elektrikář – 957,- Kč, sedlář – 170,50,- Kč, pérovna – 95,70,- Kč a práce lakýrnické – 321,75,- Kč.

   Ve středu 19. listopadu 1947 byla Ministerstvem národní obrany zasána objednávka Škodovým závodům k výrobě „prototypu cvičné stolice pro výcvik řidičů tanků“. Armáda měla za výcvikovou pomůcku (která nesla označení CST-1) zaplatit 172 500,- Kč.

   Výrobu prototypu CST-1 trvala mnoho měsíců, mezitím se v únoru 1948 změnily poměry. V září 1948 se opět řeší cena prototypu, ze spisů vyplývá, že za celou dobu se konala jen jedna technická prohlídka, která se proběhla 9. prosince 1947. Po rudém únoru změny personální nastaly nejen na MNO, ale i ve Škodových závodech.

   Na základě zkoušek prototypu CST-1 vznikla úprava původní konstrukce, kterou navrhl ing. Pavlásek. Do dnešní doby se dochoval výkres, jež byl zhotoven 20. září 1948.

obr. Výkres nazvaný Cvičná stolice – rozměrový náčrtek zhotovený ing. Pavláskem.

   V průběhu září 1948 se konala technická prohlídka prototypu CST-1, při níž jsou navrženy konstrukční úpravy. Za tyto vícepráce a nářadí si firma účtuje 4 009,77,- Kč. Z této částky připadlo 2 392,87,- Kč na výrobní výlohy. Ty spočívaly v demontáži a montáži podlahy, výměně pružin dvou řídicích pák, úpravách kontaktů pedálů brzdy a spojky, v přemístění a úpravě sirény, přemístění kabelu motoru a montáže vypínače signalizace. Dále byla vyrobena dřevěná skříňka s vložkou na výstroj v hodnotě 300,- Kč a zakoupeno nářadí a náhradní součástky v ceně 699,90,- Kč. Souprava výstroje se skládala z: klíče ke kohoutům, klíče oboustranného 14×17, klíče oboustranného 6×8, klíče oboustranného 9×10, klíče oboustranného 11×12, klíče oboustranného 19×22, klíče oboustranného 24×27, klíče oboustranného 30×32, francouzského klíče, kleští kombinovaných, dvou šroubováků, kladiva, olejničky, hadrů na čištění, pancéřové ohebné hadice 3 m dlouhé, deseti žárovek 24 V 3 w, izolační pásky, dvou plochých sekáčů, hadice k odvzdušňovacímu šroubu, klíče na odvzdušňovací šroub, svorníku s podložkou a tří závlaček.

   Pro plánované sériové cvičné stolice byl 1. října 1948 zhotoven nový technický popis. Cvičné zařízení bylo možné napájet jak 380 V, tak i 12 V z baterie. V této době byly tanky Cromwell v nemilosti a technický popis již uvádí, že výcviková pomůcka je vyrobena pro výcvik řidičů T-34.

obr. Ilustrační foto- v této době již Cromwelly nejsou v kursu, k vyzbrojení útočné vozby boudou složit výhradně tanky T-34, osádky během výcviku ještě používají staré britské kombinézy, ale i ty brzy zmizí a budou nahrazeny. 

   Konstrukcí CST-1 byly položeny základy následující výroby specielních trenažérů pro tankové vojsko. V roce 1951 světlo světa spatřila další cvičná pomůcka pro osádky T-34. Jednalo se o trubkovou konstrukci obsahující veškeré stěžejní agregáty bojového vozu. Obdobné pomůcky se vyráběly až do osmdesátých let a některé se používají do dnes. Dnešní tankové trenažéry jsou poměrně složité a ke svému chodu potřebují výpočetní techniku.

obr. Trenažér z roku 1951: 1- trup tanku (trubková konstrukce), 2 – věž tanku (trubková konstrukce, 3 – startér, 4- baterie, 5 – dynamo, 6- odměr, 7- náměr, 8 – rozvodná deska, 9 – rozvodná deska kontrolních přístrojů, 10- ventilátor, 11 – věžová spojka.

Poděkování autora za rady a pomoc náleží především Jiřímu Tintěrovi, Vilému Fenclovi, Martinu Říhovi, Jiřímu Zahradníkovi a Karlu Trojánkovi.

Prameny:

ŠKODA podnikový archiv