10 Lis Traktory Praga MT
Jaroslav Špitálský
Foto: VÚA-VHA, podnikový archiv ČKD, sbírka autora a Difrologického klubu.
Obr. První vyrobený prototyp Praga MT. Pohled na zadní část, kde je vidět na ostruze sklopená sedačka, pod kterou je upevněn hever a za motorem je umístěn naviják.
Do dnešní doby se o zkouškách a využití lehkých dělostřeleckých traktorů Praga MT nedochovalo mnoho informací. V odborné literatuře se autoři o těchto vozidlech zmiňují jen okrajově, a přitom se jedná o první stroje domácí výroby s čistě housenkovým (pásovým) pojezdovým ústrojím. Doufám, že čtenáře znalé obohatím o pár dosud nepublikovaných informací a ty ostatní zaujmu článkem o málo známých pásových traktorech.
První obrněná technika Republiky československé:
Pancéřové bojové vozy jsou součástí výzbroje čs. branné moci od vzniku republiky. Zpočátku se jednalo o obrněný vlak z výzbroje bývalé rakousko-uherské armády a dva pancéřové automobily Lancia, které přivezli naši legionáři z Itálie. V průběhu let 1919 až 1929 se počet obrněných vlaků i pancéřových automobilů rozrůstal. Ministerstvo národní obrany (MNO) upřednostňovalo domácí výrobu před nákupem bojových vozů v zahraničí. Z tohoto důvodu mnohokrát oslovilo domácí výrobce k předložení projektů nových pancéřových vozů. Z počátku si velmi dobře vedla „Akciová společnost, dříve Škodovy závody, se sídlem v Plzni“, jež dodala 44 obrněných automobilů, 4 dělové a 6 kulometných vozů pro obrněné vlaky včetně dvou pancéřovaných muničních vagonů. V tuto chvíli přestaňme sledovat obrněné automobily a vlaky a zaměřme pozornost na bojové vozy s housenkovým pojezdovým ústrojím.
Obr. Vozový park útočné vozby. Zprava Renault FT, Škoda-Fiat-Torino, Škoda-Praga L …
Marné snahy o nákup tanků:
Snahy o získání tanků do výzbroje čs. armády existují od vzniku republiky. Již 20. prosince 1918 prostřednictvím čsl. vojenské mise v Paříži nabízí kapitán Vaněk koupi dvanácti tanků od francouzské vlády za přibližnou cenu 80. 000 franků za jeden „tank systém Renauld“ (správně Renault). Počátkem ledna 1919 řeší „zbrojní odbor MNO s organisačním oddělením MNO“ kolik tanků je třeba objednat. Koncem roku 1919 mjr. gšt. Rudolf Hanák (frekventant válečné školy v Paříži) předkládá náčrt „organisace útočných vozů“, kde zdůrazňuje, že pro naše potřeby se nejlépe hodí bojové vozy Renault, protože „nejlépe vyhovují podmínkám lehké útočné vozby“.
O tom, jak probíhala další jednání o nákupu tanků, částečně vypovídá spis pojmenovaný „Tank Renauld“-náčrt organisace – Objednávka vozů z Francie“ vypracovaný 12. ledna 1920 přednostou organizačního oddělení MNO pplk. gšt. Rudolfem Kalhousem, z nějž se dozvídáme: „Již počátkem června 1919 navrhoval jsem pluk. Besset franc. mise objednávku několika lehkých tanků pro naši armádu, bylo mě tenkráte sděleno, že franc. vojenská správa tyto tanky postrádat nemůže a že nelze objednávku učinit. Nepostradatelnost byla odůvodněna vlastní potřebou pro Maroko.
Pak-li franc. vláda na rychlý prodej nových anebo úplně zachovalých tanků za výhodných prodejních podmínek přistoupí a dodávku do počátku března t. r. zaručí, navrhoval bych koupi šesti tanků potřených pro jednu bojovou jednotku.
Samozřejmě bylo by nutným, aby s dodanými tanky přijel válečně zkušený, jako instruktor bojového použití způsobilý, důstojník nebo poddůstojník, případně i muž, který v obsluze tanků se již osvědčil. Instrukcí o pohybech jednotek lehkých tanků („Instruction provisoire sur les manoeuvre des unités de chars légers“) bylo by záhodno již nyní vyžádat a do češtiny přeložit.
Doporučovalo by se také počítati v čas se zajištěním personálu potřebného k obsazení jedné tankové bojové jednotky a k vyškolení potřebné zálohy.
Jsem toho názoru, že tank jest nezbytnou součástkou naší organisace a prosím proto pana ministra a jeho pana zástupce o laskavou podporu objednávky. Polské armádě byly (dle novin) již v červnu 1919 tanky z Francie zaslány. Pakli Dohoda bude obstarávat výzbroj pro maďarské armády – jak se to v novinách uvádí – není vyloučeno, že se i na této frontě s tankem setkáme. Budeme-li ale sami touto zbraní vyzbrojeni, mohou nám z utajené, v pádu potřeby zasazené organisace nadejíti nedozírné výhody.
Tank musí zůstati zbraní tajnou – úspěch leží nemálo také v jeho překvapujícím zjevu. To dokazuje úspěch franc. tanku nad Němci v 1. bitvě u Cambrai koncem roku 1917. Proto bude nutno dbáti největší reservy – do novin nesmí přijíti ani ta nejmenší zmínka, že se tank v naší organisaci nachází.“
V květnu 1920 se „ledy hnuly“, generál Maurice C. J. Pellé, šéf franc. voj. misse u Č.S.R., se začal osobně angažovat v nákupu tanků z Francie. V dopisu zaslaném 4. června 1920 na V. odbor MNO gen. Pellé uvedl: „Dopisem ze dne 22. května bylo mi sděleno ministerstvem války, že nová výroba lehkých útočných vozů (tanků) dostala se do příznivého rozřešení. Mám tudíž čest zeptat se Vás, zda-li byste považovali za nutné zaslati mi pevnou objednávku týkající se uvedeného materiálu. Dodávka těchto vozů předpokládá bezprostřední započetí s prací a z tohoto důvodu mohlo by se s dodávkou souhlasiti pouze při zajištění placení na účet buď valutou, nebo výměnou výrobků (kompensací). Cena jest nyní okolo 100.000 franků za jeden vůz nový s úplnou výstrojí a okolo 80.000 franků za vůz již použitý za týž podmínek.“
Následně vypukla diskuse o tom, kolik tanků je nutné objednat. Dokonce se uvažovalo o koupi více bojových vozů (75 tanků) k postavení jednoho praporu. Nakonec bylo rozhodnuto o koupi šesti tanků typu Renault, z čehož dva měly být vyzbrojeny děly a čtyři kulomety. Pro nákup bylo třeba uvolnit 3 400 000,- Kč. Jenže nastal problém s nedostatkem potřebných financí.
Proč šest tanků?
Tak trochu v tom má prsty přednosta „organisačního oddělení“ pplk. gšt. Rudolf Kalhous, který se k nákupu tanků vyjádřil následovně: „Jest otázkou, zda-li v budoucí válce – která zajisté nebude rázu posičního – se pro tanky najde dostatečné pole působnosti a zda-li ve válce pohyblivé nebude tato zbraň pro podřadné úkoly dopravní příliš drahou a v konstrukci nedostačující. Zbraň tato bude podléhati rychlému vývinu a stanou se následkem toho dosavadní vzory, při moderní konstrukci nového vynálezu, méněcennou součástkou armádní výzbroje.
Dle mého názoru nepotřebuje čs. armáda útočné vozby k účelům čistě úderným, tak jak se této vozby používalo na západní frontě, nýbrž k morální podpoře při zvláštních úkonech, dle zvlášť stanovených, od dosavadní organisace jistě odlišných směrnic. Těmto zkušebním účelům postačí počet 6 tanků.“
Obr. Skupina důstojníků organizačního oddělení hl. št., v první řadě třetí zprava Rudolf Kalhous, fotografováno v únoru 1921.
První zakoupený tank:
Důležitým mezníkem pro budování naší útočné vozby se stala sobota 14. ledna 1922, kdy je do Milovic dopraven první tank. Jedná se o Renault FT vyzbrojený dělem, který z počátku sloužil k základnímu seznámení s tímto pro na naše vojáky novým bojovým prostředkem.
Obr. Tank Renault FT byl před světem ukryt v dřevěné kůlně a mezi vojáky se nadneseně říkalo, že klíče od ní nosí velitel VZBÚ kpt. Eichmann na krku.
Další tanky:
V lednu 1923 jsou objednány další čtyři tanky Renault FT (dva stroje vyzbrojené kulomety, dva děly). Prapor útočné vozby čtveřici tanků převzal 30. června 1923 v Milovicích. Dva dělové tanky byly dodány bez výzbroje, obdržely evidenční čísla 53 a 54. Evidenční čísla 52 a 55 dostaly tanky s kulometnou výzbrojí. Tím mohl začít širší výcvik osádek tanků a probíhat výcvik v tankové četě.
Ještě před nákupem tanků jsou koncem září 1921 vysláni důstojníci por. František Berger a npor. Ladislav Vodička k absolvování kursu ve francouzském „středisku tanků ve Versailles“. Začátkem října 1922 je k absolvování stejného kurzu odeslán npor. František Petr. A poslední den roku 1924 odcestoval do „střediska útočné vozby ve Versailles“ i kpt. Josef Sovadina. Po úspěšném absolvování kursu byli všichni čtyři jmenováni veliteli tankové čety a zároveň pověřeni výcvikem osádek tanků i zpracováním prvních směrnic k užití a obsluze nových bojových vozidel.
K poslední objednávce francouzských tanků dochází 30. června 1924, díky které prapor útočné vozby získal radiový Renault TSF (télégraphie sans fil – bezdrátový telegraf) a další dělový Renault FT. Zajímavostí je, že ačkoliv všechny zakoupené stroje byly nejmodernějšími bojovými vozidly československé branné moci, nepočítá se s nimi jako s bojovými prostředky a proto nejsou ani zařazeny do mobilizačních válečných stavů.
Obr. Tanky Renault FT, v popředí Renault TSF, fotografováno v Milovicích v roce 1929, autorem fotografie je rtm. Štipčák.
První výcvikové směrnice pro četu tanků:
Aby s tanky mohl být zahájen řádný a pravidelný výcvik, je zpracováno v letech 1923 a 1924 několik směrnic a předpisů. Jedním z prvých materiálů zabývajících se podrobně konstrukcí tanku Renault FT, způsoby užití, řízením a údržbou stroje je „Směrnice pro výcvik řidiče tanku Renault“, kterou v dubnu 1924 zpracoval npor. František Petr. Způsob bojového nasazení tanku, dorozumívání mezi vozidly v rámci čety i uvnitř tanku, přesuny vozidel, způsob nastupování a vystupování z vozu atd. řešil předpis „P-IV-1 Instrukce pro tanky“. Veškeré tyto předpisy a směrnice vycházely z předpisů francouzských.
Chybějící tanky jsou nahrazovány dřevěnými atrapami:
K provádění výcviku součinnosti pěchoty s útočnou vozbou však pouhých sedm tanků nestačí. Proto útvarové dílny staví svépomocí atrapy tanků, které se jim více či méně podobají. Tyto výcvikové pomůcky jsou obvykle zhotoveny ze dřeva a plátna. Pro lepší názornost bývaly i vyzbrojeny kulomety. Přes mnohdy prazvláštní tvary „cvičné tanky“ sehrály velmi důležitou roli při výcviku, ostatně nejinak tomu bylo i v dalších evropských státech.
Obr. Četa „cvičných tanků“ Renault.
Snaha o zakoupení tanků od domácích výrobců:
MNO samozřejmě plánovalo nákup dalších bojových vozů s housenkovým pojezdovým ústrojím. Nákup bojových vozů v zahraničí se jevil jako drahý a v případě válečného konfliktu i nevýhodný z důvodu nesnadných dodávek náhradních dílů. Československo muselo být v tomto směru nezávislé, při vývoji a při následné výrobě se proto počítalo s domácími výrobci.
MNO v roce 1924 vypisuje soutěž na konstrukci housenkových traktorů pro dělostřelectvo. „Akciová společnost strojírny, dříve Breitfeld, Daněk a spol.“ vyrobila dvě pokusná vozidla nazvaná Praga MT (Malý tank, někdy též Miňon tank). Tyto vozy se konstrukcí nápadně podobaly tankům Renault FT. V této době největší problém vozidel s housenkovým pojezdovým ústrojím spočíval v nízké životnosti pojezdového ústrojí. Proto se souběžně uvažovalo zavedení traktorů s kolohousenkovým pojezdovým ústrojím. A tak československá vojenská správa v roce 1923 využila nabídku německé konstrukční kanceláře Arbeit – ing. Ingemer und ing. Vollmer, zabývající se převážně konstrukcí vozidel pro hospodářské účely. Právě v této firmě působil konstruktér ing. Joseph Vollmer, který vypracoval projekt kombinovaného vozidla s možností jízdy jak na kolech, tak i na pásech. Tento systém dvojího podvozku si ověřil na upraveném hospodářském traktoru Hanomag WD 50, na jehož vývoji se také významně podílel.
KH-50:
Konstrukce „dvojího podvozku“ neboli „kombinovaného podvozku“ se zdála dokonalou. Proto československé MNO uvolnilo 1 300 000,- Kč na nákup licence a uhrazení nákladů za vytvoření konstrukce nesoucí označení RR-50 (což znamená Rad Raupe – s výkonem motoru 50 k. s.). Český překlad názvu vozidla zněl: kolohousenka 50, zkratka KH-50. V některých spisech se i nadále objevuje původní německé označení RR-50.
V roce 1924 na základě dovezených základních dílů a příslibu tří domácích závodů uvolnilo MNO finance k výrobě dvou zkušebních vozů KH-50, které měly projít náročnými jízdně-technickými zkouškami. Celkovou montáží a výrobou hlavních součástí byla pověřena strojírna Breitfeld-Daněk sídlící v Praze- Karlíně, převodovou skříň, náhon zadních hnacích kol a housenkových pásů měla dodat automobilka Laurin & Klement z Mladé Boleslavi a Kopřivnická vozovka a.s. (Tatra) dodala řízení a přední nápravu s koly. Čtyřválcové benzinové motory (typu K3) byly zakoupeny u firmy Hille v Drážďanech.
Obr. Lehký dělostřelecký traktor KH-50 při zkouškách v Krkonoších.
Traktory WD 25 – WD 50:
Prvními pásovými traktory zakoupenými pro potřeby dělostřelectva se staly vozidla Hanomag WD 25 a WD 50. Tyto stroje byly zakoupeny v Německu souběžně s licencí k jejich výrobě strojírnou Breitfeld – Daněk, kde WD 25 nesly označení BD 25 a stroje se silnějším motorem BD 30.
Obr. Traktor WD 50
Plazidlo:
Kuriozitou, kterou MNO začátkem ledna 1925 zakoupilo do výzbroje, se stalo vozidlo z počátku označované jako „specielní vozidlo gen. Votruba-Věchet“. Tvůrcem konstrukce se stal generál ve výslužbě Jan Votruba a Vojmír Věchet. Stroj vyrobený firmou „Vozovka a strojírna Jan Synek Chlumec nad Cidlinou“ poháněný dvouválcovým motorem měl sloužit k přepravě šesti mužů na bojišti. Při zkouškách „prototyp“ naprosto zklamal. Vozidlo se jen s námahou pohybuje terénem, nepřekoná ani sebemenší stoupání, pěšáci místo jízdy musí občas stroj tlačit. V únoru 1926 je na housenkové vozidlo Votruba-Věchet vypracován posudek kritizující konstrukci i výkon. Nepříliš povedený stroj dostal přezdívku „Plazidlo“, označení plazidlo Votruba-Věchet se objevuje i v oficiálních dokumentech či rozkazech PÚV. Plazidlo formálně přidělené Eskadroně obrněných automobilů bylo počátkem června 1927 převedeno k Rotě obrněných automobilů s tím, že se má garážovat tam, kam mají řidiči co nejmenší přístup.
Obr. Plazidlo – fotografováno v Milovicích 11. června 1926 – dnešní ulice Italská. Prkna na vozidle sloužila jako lavice pro převážené mužstvo, též se mohla použít při překonávání překážek.
Traktory Praga MT
1925:
Celkem byly vyrobeny dva prototypy, první je převzat vojenskou správou v neděli 10. května, druhý 7. července téhož roku. První prototyp obdržel policejní číslo N IX – 107, druhý N IX – 108. Obě vozidla jsou zapůjčena 51. dělostřeleckému pluku v Brandýse nad Labem. V neděli 7. června jsou zahájeny jízdně – technické zkoušky, při kterých je zkoušen traktor Praga MT společně s traktorem WD 25. Zkoušky probíhají v náročném terénu v Krkonoších až do 11. června. Jeden traktor byl určen k tažení 10 cm houfnice vz. 14/19 a druhý táhl vlek s pohonnými hmotami, mazadly, náhradními díly a veškerou potřebnou výstrojí. Během zkoušek měl traktor WD 25 lepší výsledky než traktor Praga. Dělostřelci o Praga MT neměli zájem, přesto jsou oba traktory Praga MT v pondělí 22. června zakoupeny za 298 000,-Kč. Vzhledem k tomu, že milovický Prapor útočné vozby získal do výzbroje tanky Renault FT a potřeboval zahájit výcvik řidičů tanků, byly oba traktory předány „tankařům“.
Obr. První sériový traktor Praga MT fotografovaný v areálu strojírny.
Obr. Pohled na přední část traktoru Praga MT, ve které se nacházelo stanoviště řidiče, za ním, v kryté části byl umístěn motor s převodovou skříní.
Základní technické údaje traktoru Praga MT:
osádka ………………. 2 muži
hmotnost ………….. 3,9 až 4 t
délka …………………4,5 m
šířka ………………… 1,5 m
výška ………………. 2,1 m
typ motoru ……… Praga MN
počet válců …….. 4
objem válců ……. 2 296 ccm
výkon …………….. 32 hp
rychlost ………….. 15 km/h
Obr. Traktor WD 25 během zkoušek v Krkonoších
Obr. Traktor WD 25 se zapřaženým vozíkem, na němž bylo vezeno palivo, mazadla, náhradní díly a výstroj.
Obr. První sérový traktor Praga MT se zapřaženou 10cm houfnice vz. 14/19.
Obr. První sérový traktor Praga MT během zkoušek v Krkonoších v roce 1925.
Obr. První sérový traktor Praga MT během zkoušek v Krkonoších v roce 1925.
Obr. Zkoušky traktorů v roce 1925 v Krkonoších.
Obr. Druhý vyrobený prototyp Praga MT fotografovaný v mateřské továrně.
1926:
Opotřebení obou traktorů následkem dlouhodobých jízdně-technických zkoušek a výuky řidičů tanků bylo tak značné, že oba vozy musely být 25. června odeslány do strojírny ČKD ke generální opravě.
Vrchní velení čs. branné moci stále uvažovalo o zavedení tanků domácí výroby do výzbroje. Jenže na poli vývoje se nic nedělo, firmy žádné stroje nenabízely a ani Vojenský technický ústav nijak zvlášť problematiku tanků neřešil. Na základě výzvy Ministerstva národní obrany vypracovalo zpravodajské oddělení hl. št. MNO v druhé polovině července 1926 informace o zahraniční útočné vozbě, spis podává hlášení o situaci v Rumunsku, Maďarsku, Rakousku a Itálii. Koncem září 1926 tyto informace doplňuje obsáhlý spis zpracovaný Vojenským technickým ústavem (VTÚ), jež podrobně pojednává o konstrukci jednotlivých typů tanků, jejich taktickém použití, počtu a zařazení u jednotek útočné vozby Francie, Itálie, Anglie, USA a Ruska. VTÚ se ve studii nezabývá jen zahraničními bojovými vozy s housenkovým pojezdovým ústrojím, ale předkládá i konstrukční řešení pojezdových ústrojí, motorů, rychlostních skříní, řízení atd. Následně se problematika tanků řeší na teoretické úrovni, žádný výrazný pokrok však nenastal až do června následujícího roku, kdy měl VTÚ k dispozici úvěr 5 760 000,- Kč na „praktické a pokusné práce s vynálezy a novými zařízeními“. A z tohoto úvěru se mělo hradit i studium konstrukce lehkého útočného vozu.
V roce 1926 náčelník hl. št. stanovil pro konstrukci lehkého útočného vozu tyto podmínky:
„1) Váha ne větší než 10 t; váha 6 – 8 t byla žádoucí.
2) Rychlost 15 – 25 km v hodině na dobré půdě.
3) Pancéřování musí zajistit ochranu osádky proti průbojným střelám z normálních pušek a kulometů a střepinám střel leh. dělostřelectva.
4) Útočný vůz musí překonávati překážky nejméně 2 m široké.
5) Stoupání 45o.
6) Překonávání vodních překážek 80 cm hlubokých.
7) Výzbroj: 1 dělo 7.5 cm a 1 kulomet, obé s okruhem působnosti 360o , nebo 2 kulomety.
8) Osádka: 3 muži.
9) Akční radius 6 – 8 hod.
10) Motor zařízen pokud možno také na používání směsi (líh – benzin – benzol).“
1927:
Po celý rok se oba traktory MT nachází ve strojírně ČKD, kde ředitelství firmy začíná uvažovat o zřízení speciálního oddělení pro konstrukci bojových vozů. V této době sídlilo konstrukční oddělení řešící vývoj bojových útočných vozů v „automobilním závodu v Libni“ (Praga). Ředitelem konstrukce specielních vozidel byl Ing. J. Petránek. Konstrukce se dělila do čtyř oddělení: „Motory bojových a jiných vozidel, Traktory a vozy kolohousenkové, Chassis vozidel pro zákazníky válečně důležité a Karosserie vozidel pro zákazníky válečně důležité“. Z tohoto období, konkrétně z 10. února 1927, pochází výkres č. 6821 „Pancéřového tanku „Praga“ MT“, jehož konstruktérem je Antonín Pech. Projekt tanku Praga MT existoval pouze na papíře. K přestavbě jednoho ze dvou lehkých dělostřeleckých traktorů Praga MT na tank nedošlo, protože přednost dostala přestavba kombinovaného vozidla KH 60.
Souběžně s vývojem housenkových vozidel probíhá i vývoj a zkoušky terénních automobilů použitelných jako základ pro budoucí obrněné automobily. A tak ve dnech 27. a 28. července se konala zkouška šestikolových automobilů Tatra, během které se měly porovnat výkony s šestikolovým automobilem Renault a speciálním automobilem Citroen- Kegresse. Ve středu 27. července vyjela vozidla z Milovic do Vrchlabí, dále do Špindlerova mlýna, odtud přes Mísečky na Labskou boudu a zpět do Vrchlabí. Druhý den vozidla pokračovala po zkušební cestě traktorů MT na Luční boudu a zpět do Vrchlabí, odtud zpět do Milovic. Rota obrněných automobilů každé vozidlo vybavila 300 litry benzinu, 30 litry oleje, zvedákem, podkládací fošnou z obrněného automobilu PA-I, lopatou a dvěma krumpáči. Na průběh zkoušek dohlížel kpt. Němec.
Koncem roku strojírna ČKD dokončila generální opravu obou traktorů MT a tak je 20. prosince převzal škpt. Sovadina. Následně jsou oba traktory převezeny z Prahy – Libně po železnici do Milovic.
 |
 |
 |
Obr. Pancéřový tank Praga MT navržený Antonínem Pechem v roce 1927.
1928:
Od jarních měsíců slouží oba traktory k výcviku řidičů. Ve středu 16. května velitel PÚV povolil rtm. Hrobníkovi cvičnou jízdu na tankovém cvičišti s traktorem MT policejního čísla N-IX108. Ve středu 25. července vykonal cvičnou jízdu s traktorem MT policejního čísla N-IX-107 na tankovém cvičišti por. Karel Dvořák a o den později por. Jindřich Průša. Dne 30. července npor. Karel Kopecký provětral traktor N-IX-107 na tankovém cvičišti. Ve čtvrtek 6. září na tankovém cvičišti si jízdu na traktoru Praga osvojil i škpt. Josef Sovadina spolu s npor. Karle Kopeckým. Poslední cvičná jízda v tomto roce proběhla 13. září opět na tankovém cvičišti, kdy škpt. Josef Sovadina řídil traktor Praga N-IX-107.
1929:
V pondělí 30. září šrtm. Václav Příborský vykonal cvičnou jízdu s traktorem N-IX-107 na tankovém cvičišti v Milovicích.
Naposled v tomto roce sloužily oba traktory spolu s obrněnými automobily PA-I při zkoušce důstojníků PÚV. A tak 13. listopadu složili před zkušební komisí zkoušku v řízení obrněných automobilů a tanků tito gážisté: plk. František Valenta, pplk. Josef Hranáč, škpt. Josef Sovadina, škpt. Ladislav Vodička, kpt. Stanislav Ullrich, kpt. Jan Němec (VTÚ), kpt. Theodor Rosol, kpt. Karel Kopecký, npor. Eugen Breilský, npor. Štefan Čáni, npor. František Šumbera, npor. Jindřich Průša, npor. Karel Dvořák, šrtm. Václav Příborský, šrtm. Alois Váňa, šrtm. František Sobotka, šrtm. aut. zbroj. Alois Bernardy a rtm. Bohumil Drobník. Zkoušku v řízení obrněných automobilů vykonali npor. Ladislav Hrubeš a od Eskadrony obrněných automobilů škpt. František Kulhánek, kpt. Josef Mautner, por. Matěj Solanský, šrtm. Augustín Kouřík a rtm. František Filištein.
1930:
Ve čtvrtek 16. října byla od 1. ROA přemístěna k 2. ROA tato vozidla: osobní automobil Tatra N-II-40; nákladní automobily Tatra N-IV-14 a N-VI-16, Praga R N-IV-397 a N-IV-400; obrněné automobily Tatra N-IV-603, N-IV-606, N-IV-678, N-IV-607, N-IV-601, N-IV-608, N-IV-602, N-IV-609, N-IV-604, N-IV-674, N-IV-605, N-IV-217 motocykly s přívěsem Itar N-I-425, N-I-30, N-I-28, N.I-31, N-I-29 a N-I-32; tanky Renault 51, 52, 53, 54, 55, 56 a 57; traktory N-IX-107 a N-IX-108; kolohousenka KH 60 a vozidlo cvičné N-VII-757. Denní rozkazy v tomto roce se již nezmiňují o žádných jízdách obou traktorů, jejichž technický stav je stále dobrý.
1932:
V pátek 11. března denní rozkaz PÚV oznámil: „MNO povolilo výnosem čj. 30054-II/2 odděl.1931 zrušení traktorů „Praga M.T.“ polic. č. N-IX-107 a N-IX-108, mimo výstroje, která může ještě býti použita u jiných vozidel PÚV. Tyto traktory budou zrušeny dne 16. 3. t.r. zároveň s ostatním materiálem podle prap. rozk. čís. 56, čl. 2 1932. Traktory se speciální výstrojí a zálož. součástkami připraví 2 ROA na uvedený den v 9 hodin na nádvoří garáží k prohlídce.“
Oba traktory v této době byly v dobrém technickém stavu. Odborná literatura uvádí, že jsou odprodány a v pozdější době slouží jako zemědělské a stavební stroje. Mě se spis o odprodeji nepodařilo v archivech dohledat. Jedinou informaci kterou jsem zaznamenal, je žádost Františka Ševčíka z Jablonného nad Orlicí, který měl zájem o zakoupení „housenkového tanku“ za účelem přestavby na sněžný pluh. A tak je možné, že jeden z traktů skončil v Jablonném.
 |
 |
Poděkování autora za rady a pomoc náleží především Jiřímu Tintěrovi, Vladimíru Francevovi, Ing. Janu Peleškovi, Ph.D. a Martinu Říhovi.